pic_0366

Okem kritiky: z perspektivy opic

Ahoj dneska bych se s vámi chtěla podělit o mé zážitky z lanových parků. Jako první jsem navštívila park v Janských lázních, a jako druhý, park v Rokytnici.

1, výška

Janské lázně: 4-12 metrů, což je docela dost, na to jak jsou překážky obtížné (viz 3.)

Rokytnice: také 4-12 metrů, ale nám se to zdálo daleko nižší

lepší: Rokytnice

pic_0330pic_0333pic_0334

 

2, délka

Janské lázně: zde jsou dva okruhy, 1. kratší – takové kolečko (na ten jsme šly my) 2. delší – kolečko, přes silnici a další (asi) kolečko (ten se nám zdál moc dlouhý), okruh si musíte vybrat hned při placení

Rokytnice: tady jsou taky dva okruhy, 1. kratší – kolečko a jedna ,,lanovka“ (ten šla máma)2. delší – větší okruh a čtyři ,,lanovky“ + navíc si můžete přikoupit velký sjezd ( velkou ,,lanovku“) (ten jsme šly my s Míšou), dobré je na tom to, že okruh si můžete vybrat až když jste nahoře podle toho, jak se cítíte

lepší: Rokytnice

pic_0340pic_0350pic_0348pic_0352pic_0364

 

3, překážky

Janské lázně: překážky typu sáňky či kolo nám přišly celkem těžké, na to že byly v lehčím okruhu, ale ty ostatní docela šly, překážky na velkém okruhu posoudit nemohu, protože jsem tam nebyla

Rokytnice: na malém okruhu mi hodně těžká přišla jen jedna překážka a jinak to šlo a na velkém to nebylo o nic těžší, jen to bylo výš

lehčí: Rokytnice

adrenalinovější: Janské lázně

pic_0370pic_0369

 

Tak a to je vše. Nám se tedy celkově líbil víc lanový park v Rokytnici, ale oba byly fajn. A  celkově tuto atrakci hodnotíme **** z 5, kvůli některým těžkým překážkám🙂

Mějte se pěkně a čauky.

Marťa

dscn1811

Na severním ostrově našich sousedů

Je tomu tak, strávila jsem tam týden na začátku srpna, což je už před měsícem a za tu dobu jsem pěkně stihla vzpomínky vstřebat, no a myslím, že nastal ten správný čas se  vámi o ně podělit. Tak jdeme na to …

Cesta na Rujánu nám z plánovaných 7 hodin cesty trvala 9,5 hodiny, protože jsme hodinu prostáli bez jediného popojetí na německé dálnici v koloně. Ale cestu jsme v pohodě přežili, a pak se ubytovali v pěkném apartmánku v Nipmerow, ve kterém jsme z terasy měli výhled na moře, které bylo od něj vzdálené asi 2km, což je celkem v pohodě dochodná vzdálenost🙂 Proto jsme se tam ještě v sobotu navečer vydali a byl to opravdu uchvacující pohled a zážitek (byla jsem u moře podruhé😉 ), jak voda naráží na velké kameny, houpe řasami a dechberoucně šplouchá…

dscn1729p1160689

Sagard

Další den jsme se rozhodli jet nakoupit nějaké potraviny, protože jsme si vařili sami, do Sagardu. Jenže byla neděle, a to na Rujáně obchody otevírají až v poledne. Tím se nám plány sice trochu narušili, ale my jsme to vyřešili tím, že jsme se šli podívat do města, které nás sice docela zklamalo, ale co jsme našli, byl nejstarší kostel na Rujáně. Podobných kostelů, tzv. vesnických kostelů, je na Rujáně prý spousta, ale tento je nejstarší🙂 A také fontánku, která se spouštěla stoupnutím na jeden nenápadný kámen po jejím obvodu. Jo a taky pomník s věnováním: S bohem králi a vlasti 😀

p1160709pic_0160p1160713

Glowe

Odpoledne jsme se vyjeli ještě vykoupat na písečnou pláž do Glowe. Zaparkovali jsme na nedalekém parkovišti, přešli silnici a ocitli se na dlouhé písečné pláži se spousty sedátek se stříškou k zapůjčení, ale i se spoustou místa na deky. My jsme tedy rozprostřeli svou piknikovou deku, převlékli se do plavek a vyrazili proti vlnám. Dno zde velmi pozvolna klesá a voda je sice docela studená; ale po chvíli si zvyknete a zase není tak slaná jako v teplých mořích🙂 My jsme se na tuto pláž ještě vrátili další dny a prošli se i po pobřeží, bylo tam opravdu hezky🙂

p1160760p1160737p1160766dscn1842

Jasmund

Po městě a pláži jsme se rozhodli v pondělí vyrazit pro změnu do přírody a vybrali jsme si k tomu Národní park Jasmund, do kterého je vstup hned z Lohme, takže jsme se tentokrát nemuseli nikam nabližovat autem a vyrazili hned z apartmánu po svých. Po vstupu do Jasmundu jsme chvíli šli lesem a cesta rozhodně nebyla procházka růžovou zahradou, byla dokonce pěkně dobrodružná. Chvílemi se muselo celkem ve strmém kopci a po úzkých cestičkách obcházet bláto, v cestě leželi spadané stromy, které jsme přelézali či jsme přecházeli po užích a širších kluzkých chodníčkách ze dřeva. Prostě jsme se po cestě nenudili. Z této cesty jsme pak ale radši sešli pod nádherné křídové útesy a po kamenité pláži s útesy po pravé a mořem po levé ruce došli až pod Königsstuhle, kde na nás čekalo další překvapení a to v podobě rozbité části schodů a tudíž uzavřené cesty. My jsme se na ni ale drsňácky vydali a naštěstí bylo uzavření jen kvůli tomu rozbitému nástupu hned na začátku a zbytek cesty byl v naprostém pořádku🙂 Z Königsstuhle byl sice výhled na ty útesy, ale jen malým průzorem mezi stromy a na úžasný zážitek jít pod nimi to prostě nemělo… Cestu zpátky jsme pak zvolili vrchem lesem s výhledy na moře, útesy zeshora a kamenitou pláž. Prostě jedním slovem NÁDHERA, kdo nezažil, nepochopí🙂 Podle mě to byl nejhezčí výlet za celou dovolenou na Rujáně. Martinku ale čekal až zítra na Kap Arkoně, tam se totiž líbilo nejvíc zase jí🙂

pic_0179dscn1717dscn1718dscn1725dscn1714dscn1737dscn1733dscn1713

Putgarten

Jak už jsem naznačila před chvílí, další den jsme se vydali na Kap Arkonu. Tento výlet jsme začali ale v Putgartenu, kde jsme zaparkovali auto. Prošli jsme okolo různých obchůdků se suvenýry, hasičů a prohlédli si nově vystavené sídlišťátko rodinných domků s rákosovými střechami. No a pokračovali jsme směrem na Kap Arkonu ještě přes Vitt. 

dscn1740dscn1743dscn1751

Vitt

Jak už jsem naznačila, pokračovali jsme směrem na Kap Arkonu přes rybářskou vesničku Vitt. Před vstupem do vesnice jsme narazili na kostel patřící k ní. Kostel sice z venku vypadá celkem obyčejně, ale vevnitř ho  zdobí krásné malby na zdech a celou atmosféru dotvářejí svíčky, které tam může každý za nějaký drobný příspěvek zapálit. Naše kroky pak z tohoto vesnického kostelíka vedly přímo do vesničky. Opravdu malá vesnice s malými domky, pěkná, ale nic zvláštního. My jsme tady ale poprvé ochutnali naše záhy nejoblíbenější jídlo celého pobytu na Rujáně, a to FISCHBRÖTCHEN, neboli rybu v housce, protože kyselá nakládaná ryba s čerstvou zeleninou a salátem v housce, je tak božská kombinace, které od té doby snad už nikdy neodolám. Tyto Fischbrötchen se dělají i s pečenou rybou, ale protože nám tak zachutnali ty kyselé, neměli jsme potřebu ty pečené zkoušet🙂 Ale teď už zase k našemu putování… Došli jsme tedy vesnicí k moři a poprvé zahlédli Kap Arkonu v celé své kráse, s majáky a útesy😀

dscn1772dscn1767dscn1774dscn1756dscn1760

Kap Arkona

No a konečně jsme dorazili k našemu cíli, na Kap Arkonu. Tady jsem si já s tátou vylezla na jeden maják a odtud byl opravdu nádherný výhled na moře, další maják, široké lány různých polí a prostě na celé okolí a věřte, že je vidět opravdu daleko. Kap Arkona je sice známá i díky svým majákům, ale hlavně se zde nachází nejsevernější bod Rujány, kam naše kroky po obědě na piknikové dece, zmrzlině a výstupu na maják zamířili. Odsud jsme sešli dolů k moři a po kamenitých pláží, které přecházely v písečné, pokračovali dál k nějakému pěknému místu na koupání. Jenže voda zde byla opravdu studená, takže jsme do ní vlezli, ale zase pěkně rychle vylezli. No a potom nás na zpáteční cestě stihla pěkná asi půl hodinová průtrž, takže jsme pěkně zmokli, ale jak bychom teď byli rádi za déšť, co?😉 Takže výlet na Kap Arkonu byl vlastně až na tento zážitek úžasný, protože do Putgartenu už jsme došli skoro suší. A jak se nakonec ukázalo pro Martinku se z toho stal i nejhezčí den🙂

dscn1779dscn1780dscn1784dscn1783dscn1823dscn1804dscn1742dscn1714

Sassnitz

Další den byla předpověď počasí dost upršená, takže jsme se rozhodli vyrazit do největšího města v oblasti, kde jsme bydleli, tudíž do Sassnitz. Jenže jak už název napovídá (když to přečtete německy, ale význam uděláte v češtině😀 ) – čte se to Zasnic (v češtině tedy zas nic🙂 ) – nic moc tam není. My jsme zamířili do přístavu, kde nám začalo pršet, a pak už se to táhlo celý den. Tady jsme to zakotvili, jak jinak, když jsme v přístavu, že jo, v pekárno-kavárně Peters. Jejich dezerty sice vypadaly výborně, al my jsme zvolili nakonec jen horkou čokoládu a kafe na zahřátí. Zatímco já, mamka a Martinka jsme čekaly až déšť přejde, táta se rozhodl jít do ponorky. Byla to bývalá britská ponorka, dnes přístupná jako museum. Bylo to prý moc zajímavé, ale všechno bohužel napsané pouze v němčině, což je nevýhoda celé Rujány, že všechny informační tabule jsou pouze v němčině, narazit totiž na nějakou i v angličtině, je fakt umění. Takže já bych se tam klidně šla podívat taky, ale protože bych tam (skoro) ničemu nerozuměla, stačilo mi to z vyprávění a fotek😉 Navzdory deště jsme se rozhodli pokračovat dál do města s úmyslem, že třeba objevíme nějaké pěkné památky či jen pěkné obytné domy a taky hlavně nějakou restauraci na oběd. No a jak to dopadlo? Z památek jsme viděli pouze jeden kostel na kopci, na který se nám v takovém slejváku opravdu nechtělo. Ulici s hezkými domy jsme objevili 1 z celého města a restauraci ani jednu (další den jsme projížděli Sassnitz směrem do Binzu a 2 jsme na hlavní ulici skoro jenom pro auta spatřili, ale nějaké malé pěkné po celém městě bohužel ne😦 ) Takže jsme po celém dopoledni výlet vzdali a na oběd jsme si zajeli zpátky k nám do Lohme na spoustu ryb😉

p1160749p1160751pic_0211p116075620160803_114650pic_0221

Binz

A přesouváme se rovnou k poslednímu dni na Rujáně, tedy k pátku, protože čtvrtek jsme strávili procházkou po pobřeží v Glowe a na tamní pláži a v moři no a o tom jste si mohli přečíst už před chvílí🙂

Upřímně řečeno, Binz byl podle mě nejhezčí město, které jsme na Rujáně navštívili. Je to totiž krásné lázeňské město, ve kterém to žije a na ulicích jsou stánky se suvenýry, což je něco, co bych já na dovolený čekala. Nakonec jsem si tam odsud (samozřejmě kromě úžasných zážitků) nic neodvezla, ale jediné, co mě tam zaujalo byly hrnečky a těch máme doma dost🙂 A co jsme tam vlastně všechno zažili? Nejprve jsme si zašli na rybu do restaurace na oběd, ale Fischbrötchen to prostě nepřekonalo, ale neříkám, že by nám to nechutnalo, ba naopak bylo to výborný a něco úplně jinýho než tady v ČR. Pak jsme se po pobřežní promenádě přesunuli na pláž, po dlouhém mole jsme se podívali do přístavu a poté, co jsme si došli k radnici, kde jsme parkovali auto, jsme se i naposledy zaplavali v moři. A já s mámou jsme si nakonec vylezli ještě po schodech nad pláž (a nádherné domy, které byly podél promenády vystavěné) a měly na celé pobřeží krásný výhled. Pokud bych se sem chtěla ještě někdy vrátit, tak to bude asi do Binzu, i přesto, že je zde spousta lidí je nádherné😀

p1160778p1160783p1160780p1160787p1160793

 

No a na závěr by to chtěl nějaké shrnutí… Tak tedy na Rujáně to byl nádherný týden, na který budu ještě dlouho vzpomínat a rozhodně bych byla nerada, kdyby to byla moje poslední návštěva Rujány a co dělají na Rujáně výborné jsou ještě 100% zmrzliny a za své kopečky se opravdu nemusí stydět😀

pic_0231

A co vy a Rujána? A nebo jen cestování do zahraničí? A co byste mi na Rujáně doporučili navštívit či naopak čím jsem nadchla já vás?

p1160714

Doufám, že jste moje nadšení alespoň trochu poznali a budete se těšit na nějaký další (nejen cestovatelský) článek, já se na vás u něj už totiž moc těším. Baví mě sledovat, kolik z vás zajímají stejné věci jako nás s Martinkou a moc se těším na vaše milé komentáře🙂

Miška

pic_0395

Miší NOVINKY: Teribear hýbe Prahou 2016

Čauky všem!

Opět jsou tu Miší NOVINKY a dneska bych vám strašně ráda přestavila jeden úžasný projekt s názvem „Teribear hýbe Prahou aneb prima den s medvědem“ a musí říct, že za mě to určitě prima den byl. Ale o co vlastně jde? Je to akce nadace Terezy Maxové, která se koná již druhý rok na Letné.

pic_0390 pic_0394

Nejprve se musíte zaregistrovat, to může každý bez rozdílu věku a pohlaví, jen dětem do 14 let musí podepsat přihlášku rodiče. Za vyplněný formulář a 100,- Kč dostanete čip, který si přiděláte na tkaničku, nebo pokud máte boty bez tkaniček, k čipu dostanete rovnou jednu červenou tkaničku.

pic_0389

Po zaregistrování a přidělání čipu na botu se už pak můžete vydat na dráhu měřící 1,25 km. Můžete ji projí či proběhnout, to záleží čistě jen na vás, ale za každé vámi zdolané kolečko sponzoři na vámi předem zvolený projekt přispějí 50,- Kč za kilometr. Já s Martinkou jsme celkově za sobotní dopoledne přispěly 750,- Kč, což si myslím, že není zas tak úplně malé číslo😛

pic_0391 pic_0396 pic_0392

A po cestě můžete potkat i  samotného Teribeara :P

A po cestě můžete potkat i samotného Teribeara😛

Co je ale ještě dál super je to, že akce trvá nepřetržitě 24 hodin denně a to od čtvrtka 8.9. do soboty 17.9.2016 a vy se po zakoupení čipu můžete na trať kdykoliv během tohoto období na trať ještě vrátit a dál pokračovat v přispívání. Tohoto bych já velmi ráda letos využila, protože loni jsem to stihla jen jednou, ale tentokrát bych se tam chtěla vrátit ještě možná ve středu odpoledne a hlavně v závěrečný den, v sobotu, zase ráno dál dopřispět🙂 Takže, kdybyste se tam se mnou někdo chtěl osobně potkat, určitě mě neváhejte v sobotu dopoledne oslovit, ale, omlouvám se že budu úplně červená, ale to já prostě po běhu jsem🙂

Po každém doběhnutém kolečku se vám zobrazí jejich počet a počet kilometrů

Po každém doběhnutém kolečku se vám zobrazí jejich počet a počet kilometrů, který jste už zdolali

pic_0399 pic_0406

Včera jsem s přestávkami mezi kolečky uběhla celkově 7,5 km, což je 6 okruhů. Kolik myslíte, že byste dali vy? A jak se vám takováto akce líbí? Já jsem z ní totiž úplně nadšená a ani nevíte, s jakým nadšením tento článek pro vás píšu, abych k tomu přiměla i další lidi. Tak co, povedlo se mi to? Jestli ano, můžete nás na fotkách z této akce na instagramu (@tripsandweekendactivities) označit, rády se podíváme jak to tam baví vás🙂

 

Jinak více informací na oficiálních stránkách: https://www.teribear.cz/

 

A pokud vás zajímá jak to tam vlastně vypadá a jak jsme si to tam užili my, mrkněte se ještě na vlog:

Tak čau a zdar pohybu a dobrým skutkům

Miška😉

PIC_0381

Miší NOVINKY: Martinka měla narozeniny!!!

Čauky všem!

Jak už mi tato rubrika chyběla, vždyť poslední článek v ní jsem zveřejnila 11. dubna! Ale teď konečně přišlo to správné téma takovýhle článek napsat. Vím, že asi zase marně očekáváte další pořádný článek a já už ho mám i rozepsaný, ale prostě ho musím někdy dopsat, tak snad příští týden. Dneska už pojďme ovšem k tématu, které je nyní dost aktuální. Jsou to Martinčiny narozeniny…

Včera 3.9. Martinka oslavila svoje 13. narozeniny. Dárky ode mě a rodičů dostala hned ráno a já jsem byla strašně šťastná, jakou radost jí udělal dárek, který jsem pro ni scháněla až ve čtvrtek, ale naštěstí ho měli v Nanu Nana. Koupila jsem jí její vytouženou sklenici na pití s brčkem, která vypadá jako zavařovačka. Hnedka večer, co jsme přijeli od babičky a dědy, ho vyzkoušela a byla z něj naprosto nadšená. Taky máte, jako já, takovou radost, když vidíte, že jste se dárkem trefili obdarovanému člověku přesně do jeho chuti? Já z toho občas mám totiž skoro větší radost, než když od někoho dostanu nějaký nespeciální dárek🙂

PIC_0385

Včera odpoledne teda ještě Martinka dostala dárky od jedněch prarodičů (ti druzí jí přijedou popřát zítra :)  ) a od tety se strejdou a bratrancem a sestřenicí. Myslím tedy, že si svůj narozeninový den moc užila. Jenže tím to neskončilo …

Naší tradicí je, že Martinka na svoje narozeniny dostane ještě snídani do postele, ale protože si ji přála odložit až na dnešek, připravily jsme pro ni s maminkou tohle:

Aby si připadala opravdu královsky, dostala hned několika chodovou snídani – makovou buchtu, nakrájené jablko, v mistce nasypaných trochu kakaových mističek, k tomu ve sklenici mléko, dále chleba se šunkou a sýrem a ještě jeden namazaný jejím oblíbeným pažitkovým pomazánkovým máslem no a nakonec džus v nové sklenici. V kuchyni na ni pak ještě čekal čaj, ale ten se na tác ani nevešel a stejně byl tak horký, že by se s ním akorát opařila😀

PIC_0380 PIC_0383 PIC_0384 PIC_0382

Doufám tedy, že si narozeniny opravdu užila i s dnešním zakončením na obědě v pizzerii😀

A co vy a narozeniny? Čekají vás v brzké době nebo se raději těšíte na Vánoce? A jaký je nyní váš vysněný dárek?

Čau Miška

 

 

P.S: Jak vás baví Miší NOVINKY, chyběly vám nebo se bez nich klidně obejdete? A  ještě jedna otázka, co byste říkali na denní vlogy z mých zajímavých avšak necestovních dní?

P1160889

Na výlet, na houby, s krásnými výhledy

Po jednom vynechaném týdnu vydání článku vám ho dneska přináším. Je to sice opět se zpožděním, ale nebudu se tady na nic vymlouvat, i když výmluv bych měla dost, a vezmeme to prostě jako fakt. Ale teď už k dnešnímu tématu …

Vyrazíme dneska na výlet, co vy na to? Vydáme se na naučnou stezku „Okolo Rokytnice“ (ne)překvapivě vedoucí okolo Rokytnice nad Jizerou, měřící asi 13km a s krásnými výhledy právě na Rokytnici :)

P1160888P1160953P1160962PIC_0243

Na stezku můžete samozřejmě nastoupit na kterémkoliv jejím místě, ale já osobně bych vám doporučila se buďto ubytovat v úžasném penzionu Kamínek , nebo zaparkovat a parkovišti před ním, které je non stop zdarma. Odtud se tedy vydejme podél potoka až dojdeme na křižovatku, na níž vpravo vidíme první tabuli stezky (má číslo7). Tuto tabuli si kdo chce může přečíst, jinak budeme pokračovat rovně, dál podél potoka cestou vedoucí pod chalupou před námi a dále do lesa. A právě protože cesta povede místy i lesem, doporučuji vám vzít si něco na houby, neboť my jsme třeba právě v tomto lese houby našli🙂

PIC_0246PIC_0265

Až projdeme lesem, přejdeme přes mostek a ocitneme se na asfaltce, vydáme se po ní doprava a ještě jednou doprava na hlavní silnici. Nebojte se, půjdeme po ní jen chvilku, protože jen, co se nám po levé ruce objeví sjezdovka, na které se o prázdninách jezdí na tříkolkách, vydáme se po jejím pravém (když jdeme nahoru, máme ji po levé ruce) okraji, kudy vede aleji štěrková cesta. Je to sice hrozný kopec, ale takové (a kratší) už budou dneska jen dva😉

P1160867

Krásné výhledy cestou

P1160868

 

Nyní se tedy z rozcestí Sachrova cesta vydáme po stejnojmenném, tedy Sachrovu, hřebeni podél lesa s prvními výhledy na Rokytnici (Jo a tady opět rostou😀 ) až na rozcestí Sachrův hřeben, kde dostane na výběr…

  1. vpravo po silnici se vydáte dolů z kopce a až narazíte na modrou turistickou značku, budete po ní pokračovat na rozcestí Rokytnice nad Jizerou – Horní ves, kde se pak zase potkáme i s variantou 2.Snímek3
  2. půjdete rovně s krásnými výhledy na Rokytnici na ještě krásnější výhled z vyhlídky Stráž, na kterou se dostanete přes rozcestí Pod Stráží a Na Stráži, kde vás čeká to druhé, ale kratší stoupání a pak lesní cesta až na Stráž. Jenže je to odbočka, takže na rozcestí Pod Stráží se pak budete muset opět vrátit a odtud po louce po žluté turistické značce sejít na naše společné rozcestí Rokytnice nad Jizerou – Horní ves s variantou 1.Snímek1

My jsme to šli i s tou odbočkou, ale cestu 1 jsme si prošli zase jindy, takže vím, že obě jsou schůdné, ale kdybych to šla znovu, opět bych si pro výhledy raději vylezla až na Stráž, ale je to vaše volba🙂

Tak ale teď už bez rozhodování pokračujeme všichni po modré TZ (=turistická značka) po silnici, poté louce s krásnými výhledy až opět narazíme na asfaltovou cestu a od modré TZ se odpojíme, neb se vydáme dolů vpravo a modrá vede na opačnou stranu🙂

P1160922P1160921

Nyní bude potřeba opravdu pozorně sledovat TZ naučné stezky, protože pak dojdeme na větší silnici, poté opět kousek půjdeme, potom odbočíme doleva a touto silnicí se dostaneme až dolů na hlavní, po které se vpravo dostaneme do centra, nejprve ke kostelu sv. Michaela a pak i na náměstí. Tady se můžete občerstvit, nakoupit něco v informačním centru a nebo třeba na poště odeslat pozdrav z tohoto výletu🙂

P1160929

Kostel sv. Michaela

P1160932

Interiér kostela sv. Michaela

P1160952

Radnice v Rokytnici nad Jizerou

Potom se ale budeme muset opět vrátit ke kostelu a tak, abychom ho měli po levé ruce vyjít naše dnešní poslední strmější stoupání. A tady, když se budete pozorně dívat vpravo kousek za kostelem můžete objevit zaniklé koupaliště, trochu smutné místo, ale taková na světě bohužel jsou😦

P1160956

Zaniklé koupaliště

P1160954

 

Po vystoupání na náš dnešní poslední nejhorší kopec budeme touto silničkou pokračovat s výhledy na Rokytnici tentokrát z druhé strany, které se nám nabízejí na pravé straně🙂

P1160964P1160958

Tato cesta nás dovede až ke krásné kapličce, odkud už začneme klesat až k rozcestí Horní Rokytnice-informační středisko, kde po levé ruce mineme starou školu. Nyní nastane dnešní úúúúplně poslední, ale neskutečně mírné, nebojte se🙂 , stoupání. Vybereme si totiž cestu rovně, po které už se v podstatě dostaneme až na naše výchozí místo. Pro upřesnění na další křižovatce půjdeme mírně vlevo a na rozcestí Rokytka-restaurace odbočíme vpravo na naše výchozí parkoviště🙂

PIC_0236

Takže sláva nazdar výletu, nezmokli jsme (snad i vy😉 ) už jsme tu, už jsme tady😀 V nohách máme cca 13km a spoustu zážitků z cesty🙂

Snímek4

Varianta 1.

 

Snímek2

Varianta 2.

 

Doufám, že se vám dnešní výlet líbil. A do komentářů se se mnou podělte o vaši oblíbenou načnou stezku nebo nějaký pěkný okruh s výhledy na krajinu🙂

A už teď se na vás těším u příštího článku

Miška

5 důvodů proč chodit do knihovny

Dneska jsem si pro vás připravila nový formát článku. Doufám, že se vám bude líbit tento první a budete chtít další takovéto články.

1.důvod

Můžete přečíst daleko více knih a nemusíte si je kupovat.  Knihy vám doma tím pádem nezabírají místo, a nemusíte si vymýšlet, kam dále knihy dávat. Stačí vám jen jedna domácí knihovna.

 

2.důvod

Knihu si můžete také objednat z jiných poboček mlp (Městská knihovna v Praze), takže máte široký výběr knih. Stojí to pouze 10 Kč.

 

3.důvod

Nemusíte si být vždy jisti, že se vám kniha bude líbit. Proto si ji zatím jen půjčíte zjistíte to a až pak si ji eventuálně koupíte. A nebo ne jako třeba u povinné četby, že?

 

4.důvod

Vypůjčování je zdarma, pro děti úplně. Na začátku každého roku musí však dospělí zaplatit 60 Kč, a děti ty vůbec nic. První kupón či karta stojí 20 Kč, tento kupón si můžete dát i na open card.

 

5.důvod

V knihovně najdete knihy, na které byste se v knihkupectví ani nepodívali, natož koupili.

 

To je vše ,tak čau.

Marťa

20160629_115107.jpg

Okem kritiky: Z perspektivy veverek

Tak druhá recenze nějaké atrakce na tomto blogu je tady. No a čemu se podíváme na zoubek dneska? Stezce v korunách stromů, a to jak té české na Lipně, tak i té německé v Bavorsku.

20160629_112406.jpg

Obě stezky jsem totiž navštívila a jako blogerka mám prostě potřebu se o to s vámi podělit.

Myslím, že stezku korunami stromů není potřeba moc představovat, ale přeci jen, kdyby někdo náhodou nevěděl, o co se jedná. Jsou to dřevěné chodníky upevněné ve výši korun stromů, ze kterých je krásný rozhled do kraje. Občas můžete jít trochu oklikou, kde jsou umístěné různé atrakce, přes které většinou vidíte až dolů na zem, ale nebojte se nic se vám nemůže stát, pokud budete dodržovat všechna pravidla🙂 Jak jste tedy poznali, není to nic moc pro lidi bojící se výšek, ale věřte, že i ti to zvládnou, protože ať jsem šla kteroukoliv z těchto dvou stezek, vždy se mnou šel někdo, kdo z výšek strach má, a přežil to😉

20160629_115144.jpg

Ale teď už pojďme na hodnocení jednotlivých částí z mého pohledu…

Začněmě tedy samotnými chodníky, ty české jsou umístěné 24 metrů nad zemí a ty německé 25. Tedy v podstatě žádný rozdíl a to ani pocitově. V čerstvé paměti mám teď sice hlavně tu bavorskou, ale vím, že na obou jsem se cítila bezpečně, jen mě občas trochu znervózňovalo to, že je vidět, která prkna jsou původní a která už musela být vyměněna, a tak jsem se těch původních trochu bála, ale to je jen maličkost🙂

20160629_113334.jpg20160629_112513.jpg20160629_112448.jpg

Dále jsem se už zmínila o tzv. zážitkových stezkách, což znamená, že okružní část chodníku je zpestřena různými kladinami, plošinami či jinými útvary, přes které můžete přejít, vidět si pod nohama zem a vyzkoušet jak svou odvahu, tak i rovnováhu😀 Ale zase, nebojte se, celou dobu je pod vámi několik drátěných pater, která vás 100% udrží😉

20160629_112543.jpg20160629_112838.jpg20160629_112531.jpg20160629_113708.jpg

No a obě stezky jsou zakončené vysokou věží, ta bavorská je snad prý dokonce úplně nejvyšší ze všech. Na tyto věže se chodí pozvolným kopcem dlouhými točitými chodníky. V Bavorsku až úplně nahoru vede ještě kovové schodiště. A ze shora jsou opravdu pěkné výhledy, které stojí za ten výšlap :D Z té lipenské vede dolů ještě tubusová skluzavka, ale ta dost drkotá, takže sice usnadní cestu, ale žádný zázrak to není😉

20160629_121342.jpg20160629_121249.jpg20160629_120635.jpg20160629_115011.jpg20160629_114326.jpg20160629_120631.jpg20160629_115049.jpg20160629_115044.jpg20160629_114952.jpg20160629_114322.jpg

Mně se tedy stezky v korunách stromů líbily, něco jsem se zde i dozvěděla z informačních tabulí, ale rozhodně mě to naprosto neuchvátilo, takže stezku hodnotím *** za krásné zážitkové stezky, rozhledy z věže a ten koncept projít se tak vysoko a bezpečně. A naopak strhávám za to, že po cestě moc výhledů nebylo a občas to byla v podstatě jen nudná stezka v obklopení korun stromů, no a za českou nic moc skluzavka a za německou, že tam vůbec není :)

20160629_112135.jpg20160629_121444.jpg

A co vy a stezky korunami stromů? Navštívili jste nějakou? Chtěli byste nějakou navštívit? A co vás na nich zaujalo a co naopak ne?

Miška

 

P.S. Fotky jsou jen z Bavorska, tak se nedivte, že jsou si tak podobné a nápisy v němčině🙂

20160521_111821

Obklopeni zelení

Čistý vzduch. Ticho, je ptačí zpěv. Stín. To a spoustu jiných krás skrývají lesy. No a těm bych chtěla zasvětit dnešní článek.

20160521_10514720160521_10534820160521_105901

Je léto, čas prázdnin, dovolených a relaxu. Někdo jezdí k moři, jiný do hor, ale každý by měl ,podle mého, alespoň o 1 víkendu vyrazit někam do přírody. Vyrazit totiž na procházku do lesa je něco úplně jiného, než se procházet po městě. Chápu, samozřejmě, že někdo má město radši než přírodu, ale příroda dokáže přinést i něco, čeho ve městě prostě nedostanete. No a jeden příklad za všechny je TICHO, i když byste se vydali do těch nejzaších koutů města, stejné ticho, jako naleznete v lese či na louce na horách, prostě nenajdete.

20160521_10522920160521_10543620160521_10591320160521_110323

Další věcí, co nám mohou lesy, na rozdíl od měst, přinést je naprosto čistý vzduch. Ve městě kromě znečištění z aut a továren vzduch znečišťují i všechny bezdrátové komunikace, všechny vysílají různé vlny, kterým se prostě nevyhneme, i kdybychom se sebevíc snažili.

20160521_11035120160521_105336_00420160521_111216

A proto si myslím, že by stálo za vyzkoušení si s sebou na dovolenou nebrat ani žádnou elektroniku. A když už, tak nějaký starý telefon, co umí v podstatě jen hovory a SMS zprávy😉

20160521_11124220160521_11061120160521_111519_01120160521_110652

Bude to i zkouška, jak moc jsme na elektronice závislí. Zda to bez ní vydržíme, či ne. Já osobně se snažím si takovéhle očisty bez online světa v normálním školním roce dávat alespoň 1 víkend v měsíci, tak to taky zkuste. Stojí to fakt za to.

20160521_11162620160521_11124220160521_111749

Takže na závěr, poselstvím tohoto příspěvku není do vás tlačit nějaké teorie z nasávání energie z přírody, ale jen vám předat své zkušenosti, že příroda je něco neskutečného, a že byste se do ní mohli také někdy zajet zrelaxovat ♥♥♥♥♥♥♥

20160521_11181820160521_111754

Do komentářů mi určitě napište, jaký vztah máte vy k lesům a obecně přírodě a zda vám tento článek třeba nějak pomohl se nad něčím zamyslet či něco podniknout😀 A také mi můžete napsat, jestli vás tenhle typ motivačních článků zajal a chtěli byste ho i častěji🙂

Hlavně pozitivní energii do života ♥♥♥

Miška

20160708_080546

Něco jako domácí mysli tyčinky

Ahojky, dneska jsem si pro vás připravila můj první recept. A bude to recept na mysli tyčinky. Je to strašně jednoduché, takže to zvládne úplně každý.

1.Připravíme si banán, 70 g ovesných nebo jiných vloček a 50g medu.

20160707_190921.jpg

2.Banán rozmačkáme a přimícháme k němu vločky a med.

20160707_191409.jpg

3.,,Těsto“ rozmístíme na plech a vymodelujeme do tvaru tyčinek. Vyjde to cca. na šest tyčinek velkých 7cm.

20160707_192140.jpg

4.Pečeme při 175 stupních 20-25 minut.

20160707_195035.jpg

5.Tyčinky můžeme jíst samotné nebo s jogurtem a ovocem.

20160708_080546.jpg

Tak a to je vše doufám, že to vyzkoušíte a bude vám to chutnat. TIP: můžete to někomu dát jako dárek.

Marťa

P1160459

Čím se letos v létě osvěžit?

Opět začínají letní prázdniny (Jak vlastně dopadlo vysvědčení?) a s nimi i 2 nejteplejší měsíce roku, červenec & srpen. I když ne všichni z vás prázdniny mají, určitě se i třeba v kanceláři rádi osvěží. No a čím se nejlépe osvěžit? Samozřejmě, že nějakou pořádně osvěžující a čerstvou limonádou! A já vám dám proto tip na své 3 oblíbené osvěžující limonády🙂

 

1) Mátová limonáda

Tak tuto limonádu si určitě spousta z vás dělá, ale protože je to jedna z nejvíce osvěžujících limonád, a to nejen díky štiplavé chuti máty, nemohla tu podle mě chybět😛

P1160450

Na 1,5 litru vody si připravíme:

  • 15 větších listů máty
  • 1/2 citronu
  • 1 polévková lžíce medu (já použila pampeliškový🙂 )
  • led

Jdeme na to…

  • Lístky máty natrháme/rozkrájíme na menší kousky, aby chuť máty získala na intenzitě a vhodíme je do džbánku s vodou
  • Celou limonád ještě osvěžíme ještě šťávou z citronu a naopak dosladíme medem
  • Řádně vše promícháme tak, aby se med zcela rozpustil

P1160447

Podáváme ve sklenici s ledem🙂 Jinak mimochodem, máta je na pěstování nenáročná, jen je potřeba ji zalévat, takže se hodí i na stůl do kanceláře😉

P1160452

 

2) Tymiánová limonáda

Celkem netradiční limonáda, ke které si nejprve den předem musíte připravit sirup, ale chuť pak fakt stojí za to😀

P1160460

Na 1,5 až 2 litry vody si připravíme:

  • 200g cukru krystal
  • cca 10 větviček tymiánu
  • 1 velký, nebo 2 menší citrony

Jdeme na to:

  • V menším hrnci si připravíme již zmiňovaný sirup uvařením 0,5 litru vody, cukru a tymiánu až do rozpuštění cukru
  • Po vychladnutí přecedíme a necháme vychladit v lednici přes noc
  • Ráno před podáváním do sirupu vymačkáme šťávu z citronu a dolijeme zbytkem vody

P1160454P1160456

Je to sice trochu sladší limonáda, ale u nás měla ooooobrovský úspěch😀

P1160461

 

Okurková limonáda

A na konec trochu netradiční, ale přesto výborná limonáda, tentokrát ne z bylinek, ale ze zeleniny, konkrétně okurky🙂

P1140382

Připravíme si na 1,5 litru vody:

  • 2 okurky
  • 3 lžíce medu (opět může být klidně pampeliškový)
  • 2 limetky

A jdeme na to:

  • Okurky omyjeme a oloupeme a nakrájené na kousky vložíme do mixéru
  • Pečlivě rozmixovanou okurku přelijeme do džbánu společně s 0,5 litru vody
  • Celou směs necháme asi 20 minut louhovat v lednici
  • Po 20 minutách okurky přecedíme přes jemné síto a dolijeme zbytkem vody
  • A limonádu dochutíme šťávou z limetek a medem

P1140379

Nyní stačí jen dozdobit okurkou skleničku s limonádou, přidat brčko a dobrou chuť!

P1140380

 

Tak co, jakou limonádou se nejraději osvěžujete vy? A vyzkoušíte nějakou z těchto?

Doufám, že vám budou chutnat a vyzkoušíte třeba i zmrzliny (sice jeden z prvních článků, snad ale i tak budou chutnat🙂 )

Čau Miška (a krásné prázdniny!!!!)